Co může vidět „Slepý pes“?

Dost svérázný titulek, volající po vysvětlení, že ano? Již několik let se na statku ženina bratránka Pavla Humpoly, na dohled slováckých Bojkovic, koná umělecké sympozium mladých umělců, sochařů a malířů. Jde o zbytky bývalé středověké tvrze, později nahrazené dnes už ruinami někdejší základny velkostatku, místně nazývaném Ústsko. I když tam nejsou zastoupeni všichni mladí umělci, je jich tam vždy dost na to, aby to poskytlo objektivní obrázek o tom, jak se na tyto složky současného dívá alespoň část mladé výtvarné generace. Letošní sympozium proběhlo ve dnech 17. až 22. srpna 2015 a bylo završeno veřejně přístupnou vernisáží děl zastoupených umělců.

Moje žena Maruš a já jsme tam byli již nejméně po čtvrté a vždy nás to utvrdilo v tom, že mladá umělecká generace, či alespoň její část, nemá tendenci umělecko-anarchisticky a tržně plácat páté přes deváté, ale svůj nesporně svojský přístup objasnit nejen sobě navzájem, ale i nám, laikům. Celá koncepce má svou vnitřní logiku, kterou třeba my se ženou a další příbuzní a kamarádi vnímáme s laickým zájmem. Vždy tam přijedem téměř hodinu před začátkem vernisáže, projdeme si expozici, vzájemně se oslovíme, co to komu z nás říká a vyčkáme, až k tomu bude řečeno slovo odborníka i následně jednotlivých autorů.

Již pár let se onoho odborného zahájení vernisáže zhosťuje mladistvě vyhlížející, skutečně mladý, leč nesporně erudovaný doc. MgA. Martin Dvořák. Problematiku nejen zná, ale umí ji i zajímavě a vtipně podat tak, že je plně srozumitelná nejen pro odborníky, ale i pro laiky. A to je, při jeho předpokládaném věku a zkušenostech úctyhodná pedagogická schopnost. Celé sympozium, jak nám v úvodu vernisáže historicky věrně zdůvodnil, není jen navázání na antickou řeckou majetnickou žranici, ale plně logisticky zabezpečenou (což se stalo i nyní, novověce, a o což se zasloužili sami účastníci a rodiny některých z nich – jde přece o pohostinné Moravské Slovácko) zasvěcenou odbornou disputaci. Během týdne doc. Dvořák přednesl účastníkům např. přednášku na téma Existuje ještě umění? Tu bych velice rád slyšel. V úvodním slovu vernisáže totiž řekl, že i mladí umělci musí hledat smysl své činnosti a snažit se ho nacházet. To znamená, že by měla být srozumitelná nejen uměleckým tvůrcům, ale i běžným laickým konzumentům, čímž nemyslím snoby, stavějící se do pozice vnímatelů moderny, ale klidně si třeba získaný obrázek pověsících vzhůru nohama... Ale nebylo to jen toto.

Ve čtvrtek se prezentoval jistý Jura Nedavaška z Valašských Klobúk svou bubenickou dílnou, v pátek se předvedly možnosti továrního sítotisku na trika, takže vůbec nešlo o nějaký monotématismus. Z hlavních pořadatelů a prezentovaných účastníků lze dále jmenovat BcA. Jakuba Klimenta, MgA. Josefa Šlegla, BcA. Hanu Šleglovou, BcA. Petra Domoráda, Jaromíra Tlacha, MgA. Jitku Trčkovou, MgA. Matěje Bednaříka a vedoucí skupinky polských mladých výtvarnic, BcA. Kalinu Wasiakovou. Takže akce začíná nabírat i mezistátní charakter, což je jen dobře.

Stručně a shrnutě vzato: Samotní mladí výtvarní umělci, dle příkladu této skupiny, hledají interní cesty svého existenčního zdůvodnění a výhledů do budoucna. Takže svým způsobem naznačují i nám, laikům, co je třeba dělat proto, abychom je pouze povrchně snobsky nekonzumovali, ale snažili se je pochopit a tak k nim najít cestu. Jedině tak, porozuměním, lze z trasy smetat různá zakořeněná a zdeformovaná společenská i historická tabu. Takže onen Slepý pes má zřejmě dány do vínku jiné rozvinuté čivy, kontaktory a receptory, včetně duchovních, kterými otevírá i oči vidomých, ale nevidoucích. A za to by jim mělo patřit naše společné uznání.

Dr. Luděk Šubert

Sdružení monarchistů Brno