Teze k "80.VÝROČÍ MNICHOVSKÉ ZRADY A JEJÍ DOPADY PRO ČECHY, MORAVU A SLEZSKO."

Úvodem:

        Téma je cíleně zaměřeno  na  jednu z nejkontroverznějších událostí v moderních dějinách našeho státu a na její hustě medializované 80.výročí. Cílemúvodního slova k následné debatě není přesvědčit posluchače  o tom, aby se přiklonili k tomu či onomu názoru, ale aby svůj postoj mohli opřít o další dispoziční fakta, zejména  z hlediska historické posloupnosti posledního týdne před přijetím závěrů Mnichovské konference Německa, Itálie, Francie a  Velké Británie prezidentem Benešem a naší vládou. Jde též o stručné připomenutí reálných možností naší případné vojenské obrany.

 

Ad 1) Poslední týdny před Mnichovem a postoje konferujících mocností.

       12.9.1938 - Hitler v Norimberku účelově Čechy obvinil z násilí vůči německé menšině. Je třeba si uvědomit,  že tato legislativně nestátotvorná menšina  byla početnější, než slovenská. Prezident Beneš a premiér Hodža museli čelit nejen tlakům německým, ale též maďarským a polským i autonomistickým požadavkům Slováků.

        Polovina září 1938 - Německo navštívil britský premiér Chamberlain a během jednání s Hitlerem v Berchtesgadenu byl přesvědčován o tom, že pokud získá Sudety, tak další územní požadavky mít nebude. Zřejmě předpokládal, že Brit bude s těmito argumenty jednat s Francouzi. Nutno zdůraznit, že po celé září němečtí ordneři systematicky terorizovali pohraničí a docházelo ke bojům s jednotkami Stráže Obrany Státu (policisté, četníci, financi a vojáci), za ztrát na životech na obou stranách.

         Pátek 23.9. - Ve 22:30 president Beneš vyhlásil dle § 23 branného zákona všeobecnou mobilizaci ozbrojených sil, tedy mužů do 40 let věku.

         Sobota 24.9. - Němců a Slezanů ve vybraných oblastech  uposlechlo 10 - 25% povolaných.

        Neděle 25.9. - Náčelník Hlavního štábu, armádní generál Krejčí, přehodnotil hlavní německý nástupní směr ze západního na jižní. Vedlo ho k tomu  masvní rozmisťování německých vojsk v Rakousku, již zabranému tzv.anšlusem.  

        Pondělí 26.9. - Hlavní velitelství operující armády (HVOA) se přesunulo na zámek v Račicích u Vyškova. V berlínském Sportovním paláci pronesl Hitler jeden z nejostřejších protičeskoslovenských projevů.

        Úterý 27.9. -  Vybrané armádní útvary, především ženijní, vstoupily do plné pohotovosti s úkolem zničit vybrané strategické objekty (železniční a

silniční komunikace, mosty, továrny, sklady, atd.)

        Středa 28.9. - Někteří vyšší armádní velitelé psychicky neunesli vyhrocenou situaci. Např. v Košicích se zastřelil velitel 32. pěšího pluku plk.Ladislav Vysušil.

       Čtvrtek 29.9. - Domácí tisk ještě stále  povzbuzoval důvěru obyvatel v postoj Francie a Velké Británie. Generálové Krejčí, Vojcechovský, Luža a Prchala odjeli do Prahy, přesvědčit Beneše o nutnosti vojenské obrany. Zřejmě měli o Benešově postoji doložitelné pochybnosti. Ve 23:00 hod. byla zveřejněna zpráva o uzavření dohody 4 velmocí.

       Pátek 30.9. - si čs. delegace jela do Mnichova pro výsledky  konference a doporučení, jak s  nimi naložit.  Generálové  Syrový (MNO) a Krejčí (HVOA)

souhlasili s přijetím dohody. Argumentovali neochotou Francie se za nás postavit a veškerou zodpovědnost za další vývoj přenesli na civilní   politiky.

Pouze generálové Prchala a Ingr přesvědčovali Beneše, abychom se bránili.

        Němci si byli velmi dobře vědomi významu dohody pro své další plány. Nemuseli se probíjet do Čech a na Moravu přes kvalitní, byť ne zcela dokončená opevnění. Ztrátou pohraničních opevnění, přetnutí strategických komunikací a ziskem průmyslu na Ostravsku učinili z jádra ČSR neobranyschopného mrzáka, snadno v další fázi dorazitelného (realizováno 15.3.1939). Jižní Slovensko a Podkarpatská Rus pak připadlo Maďarům a

ze zbytku Slovenska byl vytvořen satelitní Slovenský štát. Z Čech a Moravy(!) se stal Protektorát. Itálie sprvu nesouhlasila s tím, co v Mnichově zamýšleli Němci, ale  nakonec se podrobila, protože potřebovala podporu Němců pro své záměry na Balkáně. Francie se ochrany středoevropské ČSR zřekla ve prospěch zachování vlastních imperiálních zájmů. Velká Británie a ČSR žádné přímé spojenecké dohody neměly. Polsko si mohlo zabrat část Těšínska, protože bylo další na řadě a stejně o to mělo přijít a také přišlo. Malá Dohoda se ukázala k ničemu, protože ČSR, Rumunské a Jugoslávské království ji vytvořili proti Maďarsku, nikoli Německu. SSSR sice nabízel poskytnout dostatečný počet pozemních i vzdušných sil, ale Poláci nedovolili jejich přesun přes své území a Rumuni povolili pouze přelet letectva. Takže tato politicky absurdní nabídka vyzněla logicky zcela formálně. 

 

Ad 2)  Reálnost vojenské obrany ČSR v září 1938.

     Ve 20. a 30. letech byla čs. vojenská strategie koncipována podle vzoru francouzské, tudíž jako strategie defenzivní. Podle toho vypadala i organizace ozbrojených sil, postavená na postupně motorizované pěchotě a dělostřelectvu.Formovaná útočná vozba měla sloužit k podpoře pěchoty a

sestávala se 4 tzv. rychlých divizí , složených ze dvou brigád - dragounské a útočné vozby a měly být přiděleny operujícím armádám. I letectvo mělo

překonanou koncepci . K cca 400.000 mírové armády mělo být zmobilizováno přes 1,100. 000 záložníků, rozdělených 44% do operující armády a 56% do krycí armády. 

       Do roku 1933 (nástup Hitlera k moci) bylo hlavním potenciálním protivníkem ČSR a Malé Dohody Maďarsko. Teprve od roku 1935 bylo zřízeno Ředitelství opevňovacích prací(ŘOP), vedené generálem Husárkem a bylo započato s výstavbou pohraničních opevnění. Celá soustava měla být dokončena v roce 1948. S opevňováním rakouské hranice se začalo až od jara 1938, tedy po anšlusu.  Po zářiové mobilizaci bylo k dispozici celkem

262 těžkých opevnění, tedy 34 tvrzí a 228 srubů. Lehkých opevnění, lidově "řopíků", bylo dokončeno kolem 10.000. Jejich úkolem nebylo německou armádu odrazit a zastavit, ale zpomalit na hlavních směrech její postup tak, aby se mohl rozvinout  1.strategických sled operující armády a postupně i její 2.strategický sled. Samotní němečtí generálové odhadovali možnosti čs. obrany až na 3 měsíce a velmi vysoké vlastní ztráty. Německo s 80 miliony obyvatel mohlo při shodně povolaných ročnících zmobilizovat celkem 3,5 milionu mužů, ale ani po Mnichovu si nemohlo dovolit zcela odkrýt své hranice s Francií.  Naše generalita se mohla plně spolehnout na výcvik a nadšení 660.OOO Čechů, Moravanů a Slováků, zatímco 440.000 Němců a Maďarů nebylo možno zařadit k prvosledovým jednotkám pro faktickou i předpokládanou nespolehlivost.

     Z mírového počtu cca 25 divizí vzrostl počet válečných na 41, Němci mohli zmobilizovat kolem 70 divizí, ale jen zhruba polovinu ze všech, mohli nasadit proti ČSR. Takže útočník nesplňoval všeobecně uznávanou zásadu trojnásobné převahy. Tu měl přibližně (kvalitativně i kvantitativně) pouze v letectvu..    

My jsme měli celkem  963 letadel, z toho stíhacích 396, 345 pozorovacích, 112 lehkých bombardovacích, 55 těžkých bombardovacích a 55 průzkumných.

Dále jsme měli 415 obrněných vozidel, z toho 70 tančíků vz.33, 50 lehkých tanků vz.34,  298 leh.tanků vz.35 a 75 obrněných automobilů. Němci měli převahu spíše kvantitativní a ve způsobu operačního využití (soustředění k rozšiřování průlomů v obraně a rozvíjení průlomů na celou taktickou hloubku).

Naše pěchota byla převážně motorizovaná, stejně jako dělostřelectvo. Z celkového počtu  2.150 děl všech typů bylo hypomobilní pouze  horské dělostřelectvo. Armáda měla k dispozici celkem  25.000 motorových vozidel, což dávalo značnou operační mobilitu. Němci ještě v roce 1941 měli u dělostřelectva přes 600.000 koní (při vpádu do SSSR)

      Tím, že byla podceňována či nedoceňována vlastní úloha útočné vozby, byly  značné rezervy v obraně proti ní a podobně byla nedoceněna i ofenzivní role letectva, což se odrazilo ve slabé protiletecké obraně vojsk i měst. Např. na celou  Prahu bylo jen pár desítek hlavní, včetně kulometů.

       Obranu celého prostoru Čech měla zajistit 1.A gen.Vojcechovského. Proti ní , v záp.Slezsku a Sasku stála 8.A gen.von Bocka, oboustranně ašského  výběžku 10.A. gen. von Reichenau a na pomezí Bavorska a Horních Rakous  12.A von Leeba. Severní polovinu Moravy bránila 2.A gen.Luži, proti 2.A gen.von Rundstedta. Jižní polovinu Moravy pak 4.A gen.Prchaly, proti 14.A gen.von Lista. Slovensko a Podkarpatskjou Rus kryla 3.A gen. Votruby, mající proti sobě  polskou samostatnou operační skupinu SLASK a  2 jezdecké a 5 smíšených maďarských brigád, které však mohly být až zdvojnásobeny.

Čs. strategický plán počítal s ústupem bojem všech česko-moravských armád na Slovensko, s možností přechodu do protiútoku, pokud by zasáhla Francie.

 

Závěrem.

      Dnes již víme, jak všechno dopadlo. Nebylo využito vlastenecké nadšení Čechů, Moravanů a Slováků, takže jsme na oltář 2.světové války položili

obětinu zhruba 350.000 mrtvých vojáků a civilistů. Tak asi stejně jako USA. Tolik za příklad dávaní Poláci ztratili  přes 4 miliony. Ovšem jim Francie a Velká Británie pomoc nevypověděla, ale vyhlásila Německu válku, která byla vedena tak, že Němcy a Sověty sevření Poláci se bránili jen 2 měsíce.

Takže Poláci sice ztratili miliony životů, ale neztratili vojenskou čest a národní hrdost. Během války pak v zahraničí i doma postavili sílu v hodnotě 4

polních armád, proti naší necelé jedné. Tak intenzita jejich domácího odboje a jeho početní síla byly nesrovnatelně vyšší než naše.

      Co se stalo, stalo se. Dnes mnozí nadávají na Beneše za to, že jsme se nebránili. Těmto je třeba otevřeně a narovinu říct, že nikdy nemuseli řešit stejné

dilema, jako musel řešit on, který měl k dispozici mnohem více podpůrných informací, než kterýkoli řadový občan, včetně těch dnešních. Takže je

nutné vzdát čest všem, kteří se pak s německými okupanty v boji střetli, doma i v zahraničí a částečně tak smyli pocit hanby. Malověrnost však přežívá dál.

 

Použitá literatura:

      Kolektiv autorů : " Vojenské dejiny Slovenska IV. / 1914-1939"  Ministerstvo obrany Slovenskem republiky, Bratislava 1996, str. 217 - 224.

      ČERNÝ V.: " Republice věrni zůstaneme!" ,  Tajemství české minulosti č.74/ 2018,  str.26 - 29.

                                  

                                                                                                                                            Zpracoval a předkládá:

                                                                                                                                            Dr.Luděk ŠUBERT, Sdružení monarchistů Brno