Tuřanský Den veteránů 11. 11. 2017 podesáté

Na právě uplynulou sobotu připadl letošní už tradiční Den veteránů, kdy si veřejnost spolu s Kluby vojenské historie v řadě míst tohoto státu a v převážné části Evropy připomíná vždy 11. 11. ukončení Velké války. Tak se válka 1914–1918 původně nazývala, v dobré víře, že jí není nutné přiřazovat nějaké pořadové číslo. Až po té, co se jeden psychopatický rakouský kaprál v německých službách s výsledky Velké války nehodlal smířit a v letech 1939–1945 rozpoutal „v zájmu“ Německa druhé podobné šílenství, ještě o dva roky delší a o 40 milionů obětí krvavější, dostala ta původní název První světová válka. Právě ve 20. století se odehrály ty nejhrůznější válečné apokalypsy včetně řady lokálních konfliktů po roce 1945. Když se právě na oběti těchto konfliktů uplynulého století vzpomíná, vyvstává oprávněná otázka, zda tím výčet masakrů končí, či nikoli. Protože jsem monarchistický realista, profesionální voják a křesťan, tak jen věcně podotknu, že dokud se bude v „globálním slovníku“ vyskytovat pojem džihád, tak není optimistický idealismus kosmopolitních multikulturialistů na místě.

V Tuřanech se tato vzpomínková akce stala již neodmyslitelnou novodobou tradicí. Po dopoledním slunečnu se odpolední obloha nad Brnem zatáhla a chvílemi i drobně mžilo a bylo sychravo. Přesto všechno se v parčíku u Pomníku rudoarmejců z roku 1945 opět sešla početná skupina lidí včetně předškolní i školní mládeže přes aktivně pracující, po seniory. Zdálo se mi, že zatím co počet rodin s dětmi a lampiony přibývá, zvolna poklesá počet uniformovaných. Pro nás monarchisty je potěšitelné, že čest vojska výrazně většinově zachraňují nadšenci v c. k. rakousko uherských uniformách. Ať již to je 8. pěší pluk herr obersta Vladi Holíka, nebo jednotka polního četnictva vachtmistra Ladi Vystrčila o dvou ženách a třech mužích, což dalo přibližně 20 mužů a žen. Zástupci ruských legií byli letos dva, jeden námořník z britské Royal Navy, Jirka Hofmann spolu s kolegou v uniformách Pilot-Officerů ctili naše příslušníky britské RAF. Městský ostrostřelecký sbor Brno reprezentoval hauptman Pavel Hofmann. Ten také pronesl u pomníku tradičně skvěle koncipovanou řeč, kdy během čtvrthodinky dokázal ideově věcně skloubit jak 100. výročí Zborova, tak 75. výročí likvidace R. Heydricha. Žel v současné vojenské uniformě AČR tam nebyl nikdo. Mě samotnému nabývající nadváha nedovoluje dopnout žádné z vojenských kalhot a blůz, což je dáno zdravotním stavem, jehož dopady jsem se důrazně zavázal na oněch posvátných místech, ještě důrazněji řešit tak, abych příští rok, při 100. výročí ukončení Velké války, mohl svého práva na nošení vojenského stejnokroje využít.

Místní pan místostarosta položil u pomníku obecní kytici a naše dámy v dobových róbách, Zuzanka Nathanielová a Ilonka Majtnerová rovněž položily kytici, školní děti krásně zapěly několik písní a po české hymně se policií ČR jištěná kolona odhadem 250 osob, vedená vojskem a osvícená lampiony vydala ke zhruba 600 metrů vzdálenému kostelu a parčíku mezi ním a pamětní kaplí. Tam oficiální akce vyvrcholila uložením prsti ze sočského bojiště ve Slovinsku, kterou přivezli bojovníci 8. c. k. pěšího pluku. Ti také vypálili čestnou salvu a mladý kolega Holík k tomu pronesl krátký, ale velmi obsažný a objektivně pojatý proslov. Jeho leitmotivem bylo, že nelze zapomínat na žádné oběti z řad Moravanů, Slezanů a Čechů, ať již bojovali v kterékoli válce a kterékoli z významných armád. Je však třeba mít na paměti, že zatím co oběti legionářů a pak fronťáků z druhé světové války šli do tisíců, pak oběti našich předků, padlých za Rakousko-Uhersko šly do statisíců. Za svou objektivní historickou proporcionalitu sklidil zasloužený potlesk. Obě akce u pomníku i u kostela opět suverénně odmoderoval kolega Ing.Miloš Alexej Fryščok. Po ukončení oficiální části byli vojáci pozváni panem místostarostou na radnici na malé občerstvení.

Cestou autobusem MHD domů, jsme se ještě s Ilonkou, Zuzankou a Laďou zastavili v Líšni u kostela, kde je rovněž pomník padlým z Velké války a na něm přes 130 jmen. O kousek dál, na škole, je pamětní deska čtyřem místním padlým legionářům. Dost výrazný historizující poměr ztrát. No a zatím co u onoho pomníčku bylo několik čerstvých kytic a už zhaslých svíček, u desky nic. Nechť si o tom každý myslí, co chce. Během rozhovorů s účastníky ranních Vojenských dušiček na Ústředním hřbitově v Brně jsem si vyslechl dost smutné informace o prezentaci zástupců současné AČR, konkrétně University obrany a brněnské posádky a rovněž i jednoho z uchazečů na úřad prezidenta tohoto státu, Mirka Topolánka. Osobní poznatky, či komentář k tomu přidat nemohu, nebyl jsem tam. Uvidíme, jak se kdo bude prezentovat v jubilejním roce 2018

pplk. v. v. Dr.Luděk Šubert

Sdružení monarchistů Brno

Vojensko-historický spolek c.k. Monarchie