JARNÍ PUTOVÁNÍ K JCKV ZITĚ DE BOURBON-PARMA

Již několikátý rok za sebou pravidelně v předjaří pořádá Sdružení za blahořečení císařovny Zity, v. o. s., zájezd na mši, spojenou s prohlídkou Kapucínské krypty ve Vídni, která byla hlavním magnetem mého zájmu. Letos tuto pouť spolupořádal Moravskoslezský bailvik Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Je velkou výhodou, že autobus návštěvník nabírá i cestou, vyjíždí z Rosic přes Brno, staví v Mikulově, odkud jede přímo do Vídně.

Ta pravá „jihomoravská suita“ monarchistů v podobě Valticko-Velecké grupy (rodina Veleckých a jejich přátelé) a „slováckých ptáčků“ (Sýkora, MVDr. Čížek, Pauřík) nasedla tedy v Mikulově a pak „tradá!“ směr Vídeň. 

Po uvítacím slovu vedoucí zájezdu paní Cekotové bylo možno po krátké motlitbě vyslechnout přednášku ministranta, co nás čeká, za čilého doprovodu cinkání skleniček a smíchu ze zadní části autobusu. Přesto někteří poslouchali se zaujetím o podrobnostech tridentské mše, což nakonec znamenalo, že se příliš pozdě podařilo upozornit účastníky na možnost kopírování dílů „Setkávání s blahoslaveným“, jak jsem měl původně v úmyslu během jízdy do Vídně. Přesto se mi podařilo rozdat 35 lístků s krátkou informací a návrhem možností, kde zajímavosti hledat a krátce po rozjezdu nechat kolovat dva svázané díly své kroniky. U těch, kteří projevili zájem o koupi, pak nastalo radostné vysvětlování, že každý kus je unikátem, sestaveným dle osobních potřeb a celá kniha je poskytována pouze elektronicky, aby si každý vlastní sestavu udělal dle svých potřeb a vkusu, avže prezentované díly jsou inspirací a výzvou každému sympatizantovi císařského páru.

Do Vídně jsme přijeli krátce před poledním a celá výprava se brzy rozdrobila na několik skupinek, rozprchnuvších se do všech stran. Naše malá skupinka v sestavě M. Bernáth, MUDr. Suchá s Terezkou, MVDr. Čížek a já jsme zamířili ke kapucínům kolem Hofburgu kolem vedoucích uliček. Všem doporučuji – do Vídně bez kvalitní mapové přípravy a nastudování potřebných komunikací nejezděte – centrum Vídně je zrádné, snadno se dá zamotat, a nakonec když potřebuje člověk pomoci, nedomluví se, kolem Asijci, Afričané, neb bůhví jací Portorikánci a Tichomořci, protože Vídeň je multikulturní město. A nakonec na něj vyrukuje ta nejsoukromější potřeba a je zle. I když ve většině vídeňských hospůdek se obsluhující personál nechová, jak u nás doma…

A tak jsme našli i kryptu, i záchody a nedalo nám to, abychom poprvé za tolik návštěv Vídně nešli na dlabenec. Na co jiného, než na „šnicl“ a pivo. Kupodivu se nám v blízkosti krypty na Johannesgasse podařilo najít sympatickou hospůdku se sympatickými cenami Bettelstudent, kde se tento klasický oběd dal pořídit za 15 eur.

Přišel čas podívat se po nějakém obchodu se suvenýry, a poštěstilo se i zde, kde poblíž Ambasadoru na Kärtnerstrasse stojí znamenitě vybavený obchod, kde lze koupit řadu předmětů, Vídeň symbolizující, především dobu císařskou, což je na jedné straně vynikající reklamou někdejšího vládnoucího rodu, ale stejně by mě zajímalo, jestli vůbec za využívání jejich symbolů obchodníci i výrobci něco platí. A tak bych řekl, že zde přicházejí Habsburkové k nemalé škodě. Ale mohu se mýlit.

Ve 14.30 se začali scházet účastníci především z Čech a Moravy, slušně byli zastoupeni i lazariáni, také z Vídně. Habsbursko-Lotrinský dům reprezentoval arcivévoda Michael Salvátor z toskánské větve s manželkou.

Mše byla sloužena d. p. J. Benešem z Brna, v tradičním římském ritu, podle misálu sv. Jana XXIII. Z r. 1962 v latině (oproti dnešním mším je tato sloužena celebrantem čelem k oltáři, rozdílným způsobem probíhá přijímání těla Páně – viz Tridentská mše dále). Tuto mši, dle sdělení pí Cekotové sledoval vedle kaple na lůžku i těžce nemocný císař, blahoslavený Karel I. ve vyhnanství na Madeiře v r. 1922.

Závěr mše byl s určitou „důchodcovskou bezohledností“ narušován vídeňskými účastníky následující, kapucínské mše, a tak bylo evidentní, že poměry u nás a jinde se příliš neliší. Celý svatostánek jsme zaplnili více než ze tří čtvrtin a důstojná výzdoba kaple zanechávala na řadu účastníků příjemný dojem.

Následovala krátká pobožnost v kryptě u sarkofágu císařovny Zity „pod dohledem“ blahoslaveného císaře Karla, ozdobeného stuhami a kyticemi u paty pomníku. Pobožnost v kryptě celebroval P. Mgr. Leszek Rackowiak SDS, z farnosti Určice – člen řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Poté proběhlo položení květin, fotografování lazariánů s arcivévodou, který věnoval poté i dlouhý rozhovor sochaři Vlčkovi. Mojí kořistí byl jeho autogram.

Závěrečnou částí programu byla asi třičtvrtěhodinová komentovaná prohlídka krypty, rozdělené na několik částí, a které se ujala pí Cekotová. I když se program poněkud natáhl, nelze říci, že by si kromě řidiče autobusu někdo mohl stěžovat, i když se průvodkyně omluvila za drobné nedostatky, jelikož letos vše organizovala sama. Ale kdo jest bez viny, nechť hodí kamenem…

Z Vídně jsme odjížděli s půlhodinovým zpožděním, někteří poněkud znaveni šlapáním, ale zážitek určitě stál za to. Zpáteční cesta již probíhala poněkud v otevřenější atmosféře za občasného vtipkování, což svědčilo o spokojenosti účastníků tohoto podniku.

Miroslav Pauřík

člen Sdružení monarchistů Brno

Fotografie zde: Jarní putování k JCKV Zitě de Bourbon-Parma